|
Výlet do Drážďan aneb Bus&Company 2005 Vložil Vaahaa nám odeslal(a) následující článek: - Středa, 14.12. 2005 - 13:13:00
|
 Dresden a Hejnice
Tato dvě místa zcela odlišná se stala součástí naší podzimní akce nazývané Bus & company. V letošním roce nás to nějak stále lákalo za hranice republiky. Po letní cestě do Rakouska, Itálie a pro některé z nás i dále jsme si naplánovali víkend plný aktivit.
Začalo to na parkovišti "mekáče" na začátku dálnice na Teplice. Všichni byli výjimečně dochvilní. Někteří odřekli účast na poslední chvíli, a tak jsme se v minikoloně čtyř vozů vydali k hranicím s Německem. Jeli jsme s naším Garfieldem v čele a trošku jsme na to šlapali. Pavel se svým doplíkem se statečně držel. O pauze na čerpačce OMV jsem byl "pochválen" za standardní cestovní rychlost (110km/h). Občerstvili jsme se horkými nápoji. Především osazenstvo doplíku, neboť Pavel zvolil pro své spolucestující studený odchov.
Další cestu na Cínovec lemovaly spoluobčanky nabízející nejstarší řemeslo světa. Po tomto defilé nás naši vzducháči spolehlivě vyvezli na hřebeny hor až k již zmiňovanému hraničnímu přechodu na Cínovci. Nikoho nezatkli a tudíž jsme pokračovali přes upravené horské lázeňské obce do Drážďan. Díky četným uzavírkám na německé straně jsme měli půlhodinové zdržení při vjezdu do města. Při absenci mapy Drážďan - zůstala doma na stole - jsme bez problémů zaparkovali v centru města. Naším hlavním cílem je dopravní muzeum Verkehrsmuseum Dresden. Budovu samotného muzea jsme našli během chvíle, leč hlavní vchod se nám stále ukrýval. Po chvíli bloudění jsem se otázal jednoho z německých průvodců, který z němčiny přešel do lámané češtiny. (Maličkost, která zahřála u srdíčka a pozvedla nám národní sebevědomí.) Samotné muzeum má nádech socialistických expozic podobného charakteru. Svým zaměřením nám přiblížilo produkci bicyklů, motocyklů a automobilů východoněmecké provenience. Velká pozornost je věnována také zbytku tehdejšího socialistického tábora. Ale rozhodně nepůsobí propagandistickým dojmem s nádechem nostalgie po starých časech. Jde o rozsáhlou dokumentaci všeho dobrého a zlého, co se před rokem 1989 vyrábělo.
Expozice jsou zajímavé také železničním modelářstvím, letectvím s částmi leteckých motorů atd. Uchvacující jsou zrestaurované lokomotivy a železniční vagóny. Je na co se dívat a myslím, že jsme nelitovali.
Po prohlídce muzea jsme samostatně vyrazili na "špacírgang" po centru. Kdo byl v posledních letech v Drážďanech, tak mi jistě dá za pravdu, že je město krásně opravené (a stále se opravuje). Největší perlou je z trosek postavený kostel Mariakirche. Velký rozdíl oproti Praze je v tom, že jsou ulice čisté, bez stánkařů atd.
Odpoledne v 15 hodin jsme se sešli na parkovišti a zamířili po dálnici směr polské hranice. Před nimi na nás čekala pěkná fronta, ale docela to šlo. Já s Helčou a Naty, Pepa Plechata s paní a dcerou, Pavel s Renčou, Ivet a Dejvidem projeli bez problémů. Stranou si postavili vínovou 1303 Michala Kolaříka se spolujezdcem Vaškem Havrdou. Vypadalo to dle fotografií, jako by si vyměnili pasy, a celníkům pěkně zamotali hlavy. Po čtvrt hodině je propustili a my pokračovali přes Görlitz směr Frýdlant. Polsko-česká hranice byla OK a my si to drandili serpentinami do Hejnic. Zde jsme zajistili stylový hrázděný penzion na okraji obce u lesa. Chalupa Pod Nosem je fantastické místo, opečovávané dvěma sestrami. Ty nám zajistily místa v nedaleké restauraci. Zde nás již čekali další broukaři z Liberecka v čele s Liborem Horáčkem a Pavlem Efenbergerem a z Prahy také dorazil Aleš Fiurášek s dcerou ve svém hranáči. Suma sumárum se nás tam včetně dětí sešlo okolo třiceti. Restaurace měla zavírat ve 23 hodin. Druhá v noci to jistila. Celé posezení mělo jedno velké překvapení – nikdo, aniž by byl jakkoliv omezován, si v salonku po celou dobu nezapálil cigaretu a ani nic podobného. Opravdu nevídané!
V noci byl řádný vítr a poměrně chladno. Vašek s Davidem ulehli pod plachtu korby Pavlova dopla. Vyspali se dorůžova, jako ostatně všichni. Snídaně byla připravena v domácí kuchyni a jedna ze sester přivezla čerstvě upečené rohlíky. No neberte to: nocleh se snídaní za 270 Kč!
Rozloučili jsme se s domácími a popojeli do obce k bazilice, která je poutním místem. Po prohlídce a obhlídce tohoto barokního skvostu jsme jeli za Pavlem Efenbergerem, kde jsme prolezli jeho poklady a poté zabrzdili u muzea v pivovaru Konrád, kde na nás čekal Milan Bumba. Ten se nás ujal a doprovodil k rodinné hrobce rodu Porsche a rodnému domu Ferdinanda Porscheho. Sem přijel také Libor Horáček se svojí osobní kronikou VW, plnou výstřižků na téma Brouk. Koukali jsme na zažloutlé strany z časopisů a uvědomili si, že už máme v klubu něco za sebou
Následoval výjezd na Ještěd, menší procházka, oběd v restauraci vysílače (ne všem chutnalo) a poslední fotografování.
Společně jsme vyrazili ku Praze měli za sebou docela nabitou sobotu a neděli. Byl to fakt vydařený výlet, na kterém se sešla báječná partička. Dík za spoluúčast míří do Libereckého kraje.
Aleš a Hela Blahovi
|
|
| |
 | :: Související odkazy :: |
 | | |
| :: Hodnocení článku :: |
|
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
| |
| :: Možnosti :: |
| | |
|
